Zpět na Aktuality

Externí koordinátor dodá projektu mnohá pozitiva

31. srpna 2016

NL3 - Foto - Václav Novotný

Jednou z organizací podílející se na vytváření Plánu mobility pro Prahu a okolí je Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR). Tato organizace je městským koncepčním pracovištěm, které se zabývá urbanismem, architekturou, dopravou, rozvojem města či zpracováním městských dat, informací a mapových podkladů. IPR vznikl transformací tehdejšího Útvaru rozvoje hl. m. Prahy v roce 2013 a má tak relativně dlouhou tradici. My Vám proto nyní přinášíme rozhovor s expertem IPR Václavem Novotným. „Veřejnost či experti mají často zúžený pohled pouze na svou problematiku a nechtějí slyšet problémy nebo argumenty ostatních,“ říká mimo jiné v rozhovoru.

 

Jaká je role IPR v projektu Polaď Prahu?

Vzhledem k širokému záběru IPR se s kolegy snažíme nejen o využití strategických a koncepčních materiálů v oblasti dopravy, dopravní infrastruktury a územního plánování, ale i o využití veškerého potenciálu Institutu v nedopravních odvětvích, jako je životní prostředí, technická infrastruktura, urbanismus atd.  Samozřejmě také velmi využíváme schopností naší Sekce prostorových informací, která umí skvěle pracovat s daty a mapovými podklady.

 

Václave, stál jste u začátku projektu. Jak se formoval a proč jste zřídili roli koordinátora?

Praha začala pořizovat Plán udržitelné mobility jako poslední velké město v ČR, mohli jsme se tak poučit ze zkušeností jiných měst, kdy jsme viděli, že vypracování dokumentu městskými organizacemi s řízením externím koordinátorem (projektovým manažerem) má pro město největší přínos, protože si dokument nejlépe osvojí a zároveň umožní plně využít potenciál, který se skrývá na Magistrátu a v městských organizacích jakými jsou IPR, ROPID, TSK nebo Dopravní podnik. Na začátku projektu bylo tedy nezbytné nastavit manažerskou strukturu, sestavit pracovní skupinu a základní harmonogram projektu a vypsat výběrové řízení na projektového manažera a manažera pro komunikaci. Zatím se nám tento druh řízení projektu velmi osvědčil, městské organizace poznávají své schopnosti a limity mezi sebou, i když to klade na nás všechny zúčastněné zvýšené nároky, městu to však zcela jistě prospěje.

 

Která část projektu je podle Vás nejnáročnější a proč?

Z mého pohledu jsou to obecně participační části, tedy tam, kde se snažíme zapojit experty na dílčí problematiku a veřejnost do celého procesu, vyslyšet jejich názory, zpracovat je a případně vyargumentovat oprávněnost, nebo neoprávněnost názoru. Veřejnost či experti mají často zúžený pohled pouze na svou problematiku a nechtějí slyšet problémy nebo argumenty ostatních, jsou přesvědčeni, že jejich problém je ten nejpalčivější. Participace je přirozenou součástí plánů udržitelné městské mobility a projevuje se v každé fázi projektu, pokaždé však v trochu odlišné formě. Z prvních workshopů, konzultací a sběru podnětů od veřejnosti mám však pozitivní dojem.